V září 2008 jsem asi úplně netušil, co se stane, když dojdu na Městský soud v Praze a založím neziskovou organizaci Statek Vlčkovice, o.p.s.
Uplynulo 17 let a přijde mi to, jak kdybych stihl žít dva životy. Z organizace, která si původně myslela, že na statku vytvoří chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením, vznikl organismus, který sbližoval, pomáhal a určitou měrou snad i hodnotově utvářel všechny, kteří se v něm vyskytovali. Během života s touto organizací jsem prošel různými výzvami, a to od těch bezhlavých, nepromyšlených až po koncepčnější a systémovější. Oboje mělo svoje kouzlo a oboje mělo něco společného. Šel jsem do toho naplno a často na úkor nejbližších. Vidím, že za sebou nenechávám málo.
Naše organizace vyrostla v silnou, pevnou a odbornou lokální neziskovkou s rozptylem do kultury, sociální oblasti a dobrovolnictví. Tyto oblasti si vzájemně pomáhají a podporují se. Díky tomu je to jedinečné, alespoň pro mne. Na cestě se svou organizací jsem potkal mnoho lidí a osudů, přátel, našel jsem své limity a snad i to, co je důležité. Neziskový sektor a lidi kolem něj je pro mne synonymum občanského aktivismu. Možností, jak systémověji prosazovat změny. Přál bych neziskovému sektoru v sociální oblasti silnější lokte a lobby. Přál bych to i Statku Vlčkovice, o.p.s., obzvlášť v nadcházejících 4 letech, kdy nás moc dobrých věcí nečeká.
V této organizaci zůstávám dále jako zakladatel, hlídač poslání, se kterým jsem ji zakládal, podporovatel. Chtěl bych poděkovat své ženě Barboře za to, že nejen ustála můj život s touto organizací, ale obrovskou měrou se do něj zapojila. Upřímně děkuji členům organizace, zaměstnancům, festivalovému týmu, koordinátorům dobrovolníků a dobrovolníkům – lidem, kteří pomoc chápou jako něco vnitřního a důležitého.
Nové paní ředitelce přeju pevnost v boji proti byrokracii, houževnatost v realizaci dalších plánů a vroucnost vůči týmu, který ji zanechávám.
Těším se na setkávání s Vámi se všemi.
Dosluhující ředitel a nadcházející statkář, Jan Počepický