Příběhy
… po příchodu do školy byl hned vystavený nepříjemné situaci. Někteří spolužáci na něj koukali přes prsty, jiní měli sprosté poznámky na jeho osobu. Celý vyučování seděl tiše v lavici. Po škole si ho odchytli třídní rváči, kteří ho natiskli na skříňku a dali mu co pro to. Když už si myslel, že pro dnešek má klid, do bakalářů mu přistála pětka z matiky.
Věděl, že doma bude zle. Rodiče po něm chtěli, aby si uklidil pokoj, aniž by se ho zeptali jak se dneska měl. Unavený lehl do postele s myšlenkou, že další den bude na vše sám.
Dospěláci jsou občas příliš ponoření do svého světa. To neznamená, že na to musíš být sám.
#jdidoklubu
Najednou má jiný tělo. Růst stehen a boků., prsa. Věci, co ji dřív bavily, jí přijdou trapný. Nálady lítají jak na houpačce. A o tomhle fakt nechce mluvit ani s kámošema, natož s dospělýma.
Radši to drží v sobě. Přitom je úplně normální bejt zmatená, naštvaná, nejistá.
A nemusí v tom být sama.
Tělo se mění a to k životu patří. Chceš vědět víc o změnách a jak je lépe zpracovat?
#jdidoklubu
… seděl na lavičce v parku a pozoroval, jak si ostatní hrají. Smály se, honily se, sdílely mezi sebou tajemství, kterým on nerozuměl. Vždycky měl pocit, že mezi ně nepatří. Když se snažil zapojit, nebo něco řekl špatně, okolí na něj házelo nepříjemné a nechápavé výrazy a tak se postupně stáhl do sebe. Ve škole ho ostatní spíš přehlíželi. O přestávkách sedával u okna a kreslil si do sešitu. . „Musíš být víc společenský,“ říkávala mu matka, ale jak? Nikdy mu nikdo nevysvětlil, jak se spřátelit.
Být společenský? Být zábavný? Jak se to dělá?
#jdidoklubu
Známky bída. Učení ho nebaví. Pořád slyší, že nic nedokáže, že na to kašle. Občas si něco vyřídí po svým. Rvačka, hádání se s učitelem nebo spolužáky. A problém je na světě.
Už ani neví, proč se snažit.
Ale chyba není v něm. Někdy prostě potřebuješ někoho, kdo tě neodsoudí.
Někdo, kdo poslouchá a chápe.
Máš pocit, že tě nic nebaví a všechno ztrácí smysl?
Nemusíš být na to sám.
#jdidoklubu
Klub Sibiř
Jsme sociální služba, která ti poskytne prostor, kde můžeš anonymně sdílet své pocity, trable a nikdo tě nebude soudit.
Podpoříme tě.
Anonymní = Jsme anonymní služba, tudíž nám nemusíš říkat svoje jméno, kolik ti je nebo kde bydlíš, je jenom na tobě, zda s námi tvé osobní údaje chceš sdílet.
Bezplatný = Naše služby jsou bezplatné, to znamená, že nic platit nebudeš.
Co ti náš klub může nabídnout?
- Pokec a podporu v tom, co řešíš (vztahy, sebevědomí, zvládání změn, …)
- pomoc s hledáním práce/brigády
- pomoc se školou (doučování, úkoly,…)
- Pomoc s hledáním kroužku či aktivity přímo pro tebe
Adél
Mým hlavním koníčkem je hraní videoher. Také ráda čtu a sama vytvářím krátké povídky.
Oblíbené jídlo je smažený sýr bez debat!
Mám strach z hmyzu, hlučných zvuků a chytám paniku ve tmě.
Motto: Dej si takový cíl, kvůli kterému budeš chtít každé ráno vyskočit z postele.
Petra
Mám ráda přírodu, ve volném čase hraju šipky.
Jídlo miluju, sním téměř vše, ale vedou u mě těstoviny!
Mám strach z uzavřených prostorů.
Motto: Je lepší kráčet sám, než v davu, který jde špatným směrem.
Verča
Ráda cvičím jógu, která mě uklidňuje. Večery trávím čtením knížky. Miluju přírodu, která mi dobíjí energii. Ráda zpomaluji každodenní život meditací.
Jsem celoživotní milovník halušek s brynzou.
Bojím se pavouků, ve výškách mi není dobře a ve tmě nepřežiju ani minutu.
Motto: Včerejšek už nezměníš, ale dnešek změnit můžeš.
Eliška
Ráda zkoumám hloubky Netflixu, vyrážím na výlety nebo za kulturou. Také mým velkým koníčkem jsou setkání s přáteli.
Moje oblíbené jídlo je určitě pizza. S ní to je vždycky tak trochu láska na první kousnutí.
Bojím se pavouků a výšek. Mám i strach ze zklamání, protože někdy to přijde, když to nejméně čekáte.
Motto: Za každým mrakem se skrývá slunce.
Provozní doba terénu
pondělí a středa
12:00 – 18:00 na telefonu, Instagramu nebo v klubu Sibiř
Provozní doba klubu
pondělí – pátek
13:00 – 17:30